Prince of Persia…. Kapitola 1

Příběh čti v celém článku
Od prvního narození mi rodiče říkali zapadnuté sluníčko jsem hezká ale neumím se a nejde se mi usmát, prostě to nejde. Od mích 12 let jsem začala nosit červené šaty "Šaty vášně".
A od mích 15 let jsem začala celá stůnět smutkem tak už jen navazovala černá "Černé šaty smutku" .
Nemohla jsem za to že jsem jako západ Slunce ani moc jsem toho nenamluvila a moji rodiče už nevěděly co semnou!.
Nemohla jsem se dívat jak jsou pořád smutní ale jinak to nešlo než utéct z království za sedmero řekami a za sedmero horami neměla jsem na výběr.
Za rok už po mě nikdo nepátral a já jsem zůstala sama daleko od civilizace na jednou upuštěném černém zámku, byla jsem tam den co noc a nic mi tam nechybělo jen první noc co jsem tam byla tak jsem se dost polekala zvuků které se dějí o kolo zámku a na zámku prý mrtvý stráže a Kněží atd...
Jedné noci mě napadlo se jít podívat do temného lesa. Tak jak jsem šla cestičkou a s lampičkou v ruce, za nedlouho jsem slyšela že zamnou něco jde něco co má čtyři ťapy a něco hladově velkého,
Ale když jsem se otočila nic tam nebylo, měla jsem pořád pocit že tam něco pořád jde za mnou a já jsem to tušila.
Prudce jsem se otočila a bylo to tam stalá jsem tam jako socha byl to nějaký si vlkodlak stála jsem tam jen jeden centimetr od něj.
Jeho krásně šedá srst a jeho červené oči no prostě jsem nic nikdy takového neviděla a najednou…………..
Pokračování příště
· Co si myslíte že se stane?










Není to zase tak špatné...
Možná bych to psala delší
